Přeplavba ze Slap do fjordů – 2. Hardangerfjord
Červenec a část srpna budeme objevovat všechna zákoutí druhého největšího norského fjordu. Nejlepší představu lze získat v naší galerii zde. Celkový dojem je těžké popsat, je to jiný svět…
Hned první den jsme 1,5 hodiny strávili uprostřed skupiny cca 100 kusů menších kytovců “Kulohlavců černých”. Díky přítomnosti dvou fotografů na palubě (jednoho profesionála a jednoho zdatného amatéra) máme, kromě 800 snímků hřbetních ploutví i několik povedených záběrů, nicméně to nejsilnější nelze vyfotit – pokud k boku vaší lodě připluje skupina 4 tvorů velkých téměř jako vaše loď, 5 metrů vedle lodě si vás prohlédne z očí do očí, poté vydechne tak, že to i fyzicky cítíte, a následně se zanoří, mávne ocasní ploutví a podpluje vás, je to pocit nesdělitelný – obejme vás úžas a úcta k těmto inteligentním společenským savcům.
Přírodu netřeba komentovat – je vidět v galerii. Co vidět není, je všudypřítomná atmosféra slušnosti a ochoty kdykoli pomoci, v kombinaci s vikingskou tvrdostí a přímostí – obdivuhodná kombinace vlastností, díky které se nejde občas nezamyslet, jak by podobnou situaci řešili třeba u nás 
. Kotvili jsme v Norheimsundu, když onen šílenec postřílel v Norsku několik desítek lidí. Zkraje byly spekuace, zda to byl Nor nebo cizinec, následně se ukázalo že Nor; vedle nás kotvila loď s manželi na dovolené – běžný vzorek populace. Paní šla ráno proti mě po molu, nebývale sklíčená a zamlklá, a ptá se, zda jsem slyšel, co se stalo. Vyjádřil jsem svou lítost a očekával, že se mi dostane vysvětlení, že on to vlastně ani moc nebyl Nor, že měl dědečka odtamtud a babičku odjinu atd., a že za to vlastně může někdo úplne jiný, někdo zlý zvenčí – standardní středoevropské vyhýbání se přímému pohledu a odpovědnosti. Odpověď této běžné Norky byla dech beroucí – velmi smutně prohlásila, že je to národní tragédie, a ihned nesmírně odhodlaně pokračovala, zda vím, že to byl Nor, a že je to dobře, protože s tím se dokážou vypořádat, že by bylo horší kdyby to byla nějaká zahraniční extrémistická organizace. Co nelze dost výstižně popsat je, jaká síla a odhodlanost z ní v tu chvíli vyzařovala. Vikingové. Nikdo slabý by tu dlouhodobě neobstál.
Přístavy se platí samoobslužně, vyplnit obálku údaji o lodi, vložit peníze a vhodit do beztak otevřené schránky, kde je dalších 10 podobných plných obálek. Žádná nikdy nechybí. Poplatky za kotvení někde nula, jinde od 60 do 120 NOK (poz.: 1NOK = 3,20 Kč). Existují např. místa, kde jsou v malé vesničce na konci fjordu dvě hostovská stání u malého mola, k dispozici voda i elektřina, pult na zpracování ulovené ryby, a betonový gril i s pytlem dřevěného uhlí – vše zdarma, uhlí se předpokládá že doplníte… Jelikož naprostá převaha plavidel je norská, je naděje, že to ještě pár let vydrží. Obecně všude jsme budili zájem, co že je to za vlajku, zda jsme přijeli po vodě – a našich téměř 1.500 mil na malém motoráku, budilo pozitivní reakce a chuť si povídat. Většinou se místní shodovali, že jsme v daném místě první loď pod českou vlajkou.
V dalším, rovněž nejmenovaném přístavu se tankuje tak, že přistanete, vezmete hadici, natankujete si třeba našich 500 litrů nafty, a hledáte kde se platí – po dotazu jste odesláni do 100 m vzdáleného obchodu k paní pokladní… no comment.
Pokud máte chuť si zalyžovat, jednoduše zastavíte u mola v městěčku pod ledovcem, vyjedete nahoru, půjčíte si lyže nebo snowboard a jezdíte. Pokud vám nestačí fjordy, můžete vyrazit na výšlap k jezerům a vodopádům, máte li sebou prut, s povolenkou za 50 NOK můžete zkusit štestí v lososových a pstruhových vodách. Nepovede li se ryba z řeky, zastavíte se plavbou zpět u mola na lososí farmě, kde vás provedou, dají vám krmení kterým nalákáte vyskakující krásné velké kusy, které si ve finále můžete koupit .
Plavebně vše bez problémů, nestane se vám, že by někde nebylo místo – pokud je náhodou plno (což bylo za celou dobu jen jednou), se samozřejmostí se vyvazují lodě na sebe – vyhnat někoho večer byť “jen” do fjordu, nebo dokonce do Severního moře, se jaksi neslučuje s norským nazíráním na život na moři. Na druhou stranu se předpokládá, že jste zodpovědní, samostatní a schopní – žádné vyvěšování přepovědí počasí, žádní marineros – vyvazujete se sami, protože je to vaše loď a posádka, a předpokládá se, že to umíte. A že i ve fjordech je třeba dbát na navigační přípravu ukazuje Jakubovo video z plavby jedním z bočních fjordů do městečka Odda; na náhorní planině Hardangervida (největší v Evropě) foukalo od přecházející fronty, a jakkoli se mohlo zdát, že v 600 m hlubokém fjordu jsme chráněni, stalo se to, co není úplne neobvyklé: na klidnou hladinu při větru kolem 10 uzlů padnul první poryv shora, zvednul vodní tříšť v celé šírce fjordu, a řítil se s ní k nám – poryvů bylo v 5 minutách celkem 6, vítr v nich přes 60 uzlů (12 bf) a mezi nimi stabilních 40 uzlů – 500 metrů na obě strany, všude dál naprostý klid.
Víc asi nemá cenu fjordy popisovat – chce to vidět…
