Letos  jsme absolvovali s Aurou klidnou sezónu, takže z plavby každoroční trasou z Itálie do Řecka jen pár novinek, postřehů a folklóru…

V oblasti Eolijského souostroví a na severním pobřeží Sicílie jsme byli až v hlavní sezóně od 1.8. a navzdory tomu jsme zjistili, že tam rok od roku ubývá lodí – v marínách, kde dříve nebyla šance najít místo, je obsazenost 15 – 30% , vč. ostrovů Vulcano a Lipari. Naproti tomu ceny strmě stoupají – v Milazzo je běžné 80,-E/noc (vloni 60,-) , nejhezčí požadavek jsme zaznamenali na Vulcano – ráno do telefonu 165,-E/noc, po poledni u mola 125,-E, a večer na molu pro cca 25 lodí byly dvě – bez komentáře… Na Lipari se místo pod 100,-E nenajde.  Naštěstí zde máme své osvědčené molo za neměnných 45,-E v krásném tichém místě s výhledem na sopku.

Messina byla tak klidná, že to snad byla až škoda ( … rouhání, ale ukázat posádce víry a  peřeje na vstupu ze severu je hezká atrakce ). Na severním okraji Taormina Bay u Naxos – Gardini jsou druhým rokem bóje, s bezvadným výhledem na Etnu i osvětlenou křížovou cestu na Taorminu – stojí to za zastávku, správce kotviště Ital z Malty Georg  nezapře anglickou výchovu – decentní, kotrektní, ochotný, fungující rezervace, automatické je odebrání odpadků – příjemné místo, a pokud zrovna Etna upustí trochu lávy, máte to v přímém přenosu.

Cestou do Catanie nás zasypal oblak sopečného popela, což už tak zábavné není – ale tak to tu chodí – na palubě souvislá vrstva dokonalého černého brusiva o velikosti zrnek soli – radost ulkízet .

V Catanii obě klubová mola ve starém přístavu zdražila a mariňáckého veterána – starého vrásčitého správce z YCC skolila choroba a zbyli po něm jen jeho bangladéžští pomocníci. Ale v NIC nás Massimo přivítal s milou informací o zlevnění, o  zlepšeném prospěchu jeho dcery a tvrající touze odtamtud vypadnout do Jižní Afriky.

Tranzit Kalábrií proběhl tryskem – v počasí trvale plavebním, 70 mil denně;

- v Roccella Ionica tradiční rutinní lustrace na Guardia di Costiera, příjemná společnost lodí na přeplavbách a vyhlášené jídlo v baru na molu;

- v Crotone jsme zjistili že Pascalle začal tloustnout – sice tvrdí že ne a předvádí zatažené břicho, ale neukecá to ;

- V Santa Maria di Leuca vše při starém – jen v pizzerii Gnam na schodech už po nich neběhá ta sympatická servírka – holt některé věci se mění, ale pizzu mají stále vynikající.

- dvě hodiny po vyplutí z italské Leuky na přeplavbu Otrantské úžiny do Řecka jsme byli téměř přepadeni zhasnutou vojenskou lodí italského námořnictva a podrobeni běžné kontrole – i když ve 3 hodiny ráno, v úplné tmě zatažené oblohy, metrových vlnách a větru kolem 18 uzlů, záře obřího reflektoru 30 metrové vojenské lodě až tak banálně nevypadá. K řeckému Othonisu doplouváme kolem 14.oo hodiny, a rozhodujeme pokračovat dál – možná kotviště Imeriola, Kassioppi, a Kalami u White House postupně míjíme a končíme ve 21.30 až v Gouvia maríně – slušných 98 mil na závěr.

V září a říjnu na Korfu a okolních ostrovech proběhlo několik kurzů “C”. Na Korfu, navzdory finančním problémům státu, vše funguje velmi dobře – snad i lépe než v Itálii, kde se sice zatím oficiálně nic neděle, ale atmosféra mezi lidmi houstne a objevují se problémy.

Koncem října nás příchod jižního proudění a série bouřkových období definitivně nasměrovaly do Gouvie, kde budeme zimovat. V jazovém Blue Cafe vedle mola by se tu sice dalo sedět docela dlouho, ale je třeba vrátit se domů a hbitě se věnovat přípravě příští sezóny…